Jak bychom mohli ještě více napomoct žákům či studentům k efektivnějšímu zapamatování slovní zásoby, nebo cizojazyčných frází? Uveďme si pár příkladů aktivit, které by byly ve vyučovací hodině jazyků realizovatelné a zároveň účinné.

Aktivizace výuky hraje v hodinách cizího jazyka velkou roli. Hlavním úkolem je vytvořit vyučování pestrým, pro žáky zábavným, probudit u nich zájem a motivaci k učení a samozřejmě tím přispět i k zlepšení jejich studijních výsledků.

Před začátkem každé činnosti, je třeba si uvědomit a zvážit časovou náročnost úloh a úroveň žáků. Úroveň hry by měla být také adekvátní věku vyučovaných. Nesmíme zapomenout ani na přípravu pomůcek, se kterými budou žáci, případně i vyučující, pracovat.

Podle autora knihy, Mgr. Petra Hledíka, dělíme Aktivity podle záměru na aktivizující, seznamovací, konverzační, gramatické a pro rozvoj psaní.

1. Aktivizující hry

Aktivizující hry se většinou užívají na začátek vyučovací hodiny k tomu, aby se žáci nastartovali a měli lepší schopnost dávat pozor a aktivně se zapojit do vyučovacího procesu. Hry by měly sloužit k rozmluvení se, k procvičení aktivní slovní zásoby a podpořit rozvoj pasivní slovní zásoby. Žáci mohou tímto způsobem zjistit více informací o druzích, jaké jsou jejich zájmy, co je baví ve škole apod. Pokud se zatím málo znají, tak si mohou díky těmto aktivitám procvičit nebo zopakovat navzájem jména. Většinou se upřednostňují aktivity ve skupinách ca. po 2-5 hráčů. Při menších skupinkách dochází ke zlepšení interakcí a vícekrát se žák dostane ke slovu. Díky této aktivizaci jsou žáci uvolněnější, opadne z nich pocit strachu a nervozity, který někteří mohou při výuce pociťovat.

(Hladík 2014: 13)

Uvedeme si zde pár příkladů:

Slovní kopaná:

Tato aktivita není příliš časově náročná a nejsou k ní potřeba ani žádné speciální pomůcky. Skupinka musí být tvořena dvěma a více hráči. Je na každém, jak velkou skupinku zvolí. První hráč ve skupině vymyslí libovolné slovo na určité téma, které je dáno vyučujícím. Hráč, který sedí vedle prvního hráče, nebo který je určen, má za úkol, vymyslet slovo, začínající písmenem, na které končí slovo prvního hráče. Tímto způsobem pokračují všichni další členové skupiny.

Příklad: Welt– Trost– Tisch–Hund–Daumen…

(Hladík 2014: 19)

Namaluj větu:

Tato hra není příliš časově náročná. Jako pomůcku budeme potřebovat tabuli a křídu. Skupinka je tvořena třemi a více hráči. Vybrané dítě vyučujícím, nebo dobrovolník, si samo pro sebe vymyslí větu, kterou bude muset namalovat po jednotlivých slovech na tabuli. Ostatní hráči musí přijít na to, jak daná věta zní. Při kreslení nesmí používat žádná slova ani písmena nebo číslice. Hráči postupně říkají slovíčka v cizím jazyce, pokud je slovo správně, hráč u tabule ho napíše pod daný obrázek. Hráči hádají slova do té doby, dokud není věta vyřešená celá.

(Hladík 2014: 23)

Záhadná krabička:

Tato aktovita trvá přibližně 10 minut, jako pomůcku budeme potřebovat jen krabičku s překvapením uvnitř. Vyučující ukáže žákům krabičku, na velkosti nezáleží. Položí dětem otázku, co si myslí, že by mohlo být v krabičce ukryté. Nejprve řeknou žáci jednou větou, co si myslí. Využijí u toho upevnění větné konstrukce „Ich denke, dass…, Meiner Meinung nach ist…, …“Až každý řekne jednu větu, musí žáci pokládat vyučujícímu otázky, ale ten smí odpovědět pouze ano nebo ne. Žáci si osvojí tvorbu jednoduchých vět a slovní zásobu.

Př.: Ist es dunkel?

Nein

Ist es klein?

Ja …

(Hladík 2014: 20)

Polepená třída: Aktivita „polepená třída“ zabere 5-10 minut výuky a jako pomůcky budete potřebovat pouze barevné lepící papírky. Žáky rozdělíme do skupin a každá skupina dostane kartičky, na kterých je napsaná jakákoliv věc, nacházející se ve třídě. Kartičky jsou rozděleny podle barev (červená, zelená, modrá, žlutá). Žáci musí v daném času, který stanoví vyučující, polepit co nejvíce věcí ve třídě. Názvy musí odpovídat skutečnostem. Vyhrává skupina, která je nejrychlejší.

(Hladík 2014: 26)

2. Seznamovací hry

Seznamovací hry jsou nejlepším prostředkem, který napomáhá spolužákům se navzájem poznat a dozvědět se o každém více informací. Při užití cizího jazyka si žáci procvičí seznamovací fráze a základní slovní zásobu. Tento typ aktivit můžeme použít na začátku školního roku na seznamovacích pobytech, kdy do třídy nastupují nové tváře, nebo na začátku vyučovací hodiny. Díky těmto hrám vzniká nový vztah s vrstevníky, získávají vzájemnou důvěru a dokážou si lépe zapamatovat jména nových kamarádů. Důležitá je pozitivní a příjemná atmosféra prostředí.

(Hladík 2014: 45)

Dokonči větu:

Seznamovací aktivita, Dokonči větu, je časově náročnější, její průběh trvá okolo 15-30 minut. Jako pomůcky budeme potřebovat kartičky, na kterých jsou napsané začátky vět. Vyučující rozdá každému žáku ze třídy 10 kartiček. Jejich úkolem je najít si dvojici a navzájem si pokládat otázky. Získané odpovědi doplníme do chybějící části věty. Poté, co jsou všechny věty doplněné, představí žák svého kamaráda zbytku třídy. Vyučující může rozvést vzájemnou debatu.

Př.: Ich heiße…

Ich wohne…

Ich Liebe…

Ich mag nicht…

(Hladík 2014: 47)

Toaletní papír:

Hra toaletní papír zabere 10-30 minut výuky, podle toho, jak dlouho chce vyučující s dětmi konverzovat. Jako pomůcku využijeme ruličku toaletního papíru.

Žáci se posadí do kroužku a vyučující jim dá kolovat ruličku toaletního papíru. Každá žák si smí utrhnout libovolný počet kousků papíru. Až má každý ve skupině svůj podíl, dostanou za úkol, říci o sobě tolik informací, kolik si odmotal dílků. S představováním začne vyučující, aby žákům uvedl příklad a děti pokračují napravo od toho, kdo s představováním začal.

(Hladík 2014: 52)

Pantomima:

Pro tuto hru využijeme 10-20 minut z vyučování. Při této aktivitě nebudeme potřebovat žádné pomůcky. Hra je určena pro zapamatování jmen svých spolužáků. Žáci se seskupí do skupin po pěti, nebo může být třída jako jedna skupina, kde je vybraný jeden žák, který jde k tabuli a pomocí pantomimy předvádí jakoukoliv věc, která začíná na písmeno ve svém jméně. Předvádí se postupně od prvního písmene k poslednímu. Uhodnuté písmeno může dítě napsat na tabuli.

Př.: SAM

S-Sonne, A-Auto, M-Mutter

(Hladík 2014: 54)

3. Konverzační

Konverzační hry slouží především k rozmluvení a aktivizaci do mluveného projevu. Jde o upevnění slovní zásoby a slovních spojení, které jsou osvojovány aktivním využití jazyka. Používají se hlavně na začátku vyučovací hodiny k rozmluvení a uvedení žáků do předmětu cizího jazyka. Možné je ovšem těmito hry vyučovací jednotku i prokládat a tím zvýšit koncentraci jedinců. Cílem je i správné porozumění projevu s adekvátní reakcí a využití svých kreativních a tvůrčích dovedností. Používá se i k odreagování a zlepšení atmosféry ve třídě.

(Hladík 2014: 57)

Nekonečná minuta:

Časová náročnost je okolo 15 minut a pomůckami jsou kartičky s tématy. Úkolem aktivity je v průběhu 60 vteřin volně mluvit na předem nepřipravené téma. Každý žák obdrží kartičku, na které je napsaný název tématu. Témata mohou být z kapitol, které jsou probírané v daném ročníku nebo z předcházejících tříd, nebo i to může být i pojem, o kterém se ve výuce hovořilo, ale nebyl přímou součástí daného tématu. Žáci mohou být rozděleny do menších skupinek, nebo hovořit ve dvojicích. Jedinec má za úkol o tématu, který dostal, plynule hovořit po dobu jedné minuty. Po skončení čau, se žáci vymění.

(Hladík 2014: 63)

Zlatá rybka:

Aktivita zlatá rybka není příliš časově náročná, zabere okolo 10 minut a není třeba žádných pomůcek. Vyučující nebo jeden vybraný žák namaluje na tabuli zlatou rybku. Žáci musejí diskutovat o tom, jaká tři přání by jim zlatá rybka mohla splnit. Při konverzaci využívají argumentaci, dokážou prosadit svůj názor, obhájit ho a společně dojít k závěru. Na závěr musí žáci shrnout, na čem se společně domluvili.

(Hladík 2014: 69)

Rollenspiel:

Tato aktivizující metoda zabere 20 min výuky a k realizaci nebude zapotřebí žádných pomůcek.

Rollenspiel, neboli hra s rolemi, přičemž vyučující přidělí žákům určitou roli, kterou budou muset předvádět. Téma může být tematická z učebnice, nebo i vymyšlená. Pomůcky jsou různé podle situací. Hra se může hrát ve větších i menších skupinkách. Nakonec se situace předvede před třídou.

(Hladík 2014: 74)

4. Gramatické

Gramatické hry se užívají k procvičení a osvojení gramatických jevů, k upevnění slovní zásoby a k využití jazyka v praxi.

(Hladík 2014: 107)

Chyby:

Časovou náročnost aktivity si volí vyučující sám, podle náročnosti a množství vět. K realizaci je zapotřebí papír s textem. Vyučující rozdá žákům libovolný text obsahující jak gramatické, tak i obsahové chyby. Cílem je chyby z kontextu vyčíst a opravit. Žáci si procvičují správné pochopení a porozumění písemného projevu a jsou schopni sami větu gramaticky správně postavit.

(Hladík 2014: 111)

Vláček:

Na tuto hru je dobré si vyhradit 15 minut z výuky. Jako pomůcky budeme potřebovat pouze sešit a psací potřeby. Vyučující nakreslí na tabuli lokomotivu a za ní připojené vagony. Lokomotiva bude mít s vagony společnou předponu, příponu nebo kmen substantiv, adjektiv nebo adverbií. Gramatický kmen bude znázorněn na lokomotivě. Žáci mají za úkol do následujících vagonu vymyslet a napsat slovo, které konkrétní kmen obsahuje.

-keit- Seuberkeit- Menschlichkeit-…

(Hladík 2014: 109)

Co by kdyby…?

Aktivita co by kdyby…? slouží na procvičení Konjunktivu 2, neboli podmiňovacího způsobu. Čas si zvolí vyučující, podle potřeby. K realizaci využijeme pouze psací pomůcky. Žáci sami musí vymyslet, jak budou věty pokračovat. Ve skupinkách si sami věty vymýšlí.

Wenn ich mehr Zeit hätte, würde ich….

Wenn ich ein Gross Haus hätte, wäre…

(Hladík 123: 110)

5. Hry na rozvoj psaní

Psaní má v každém jazyku neodlučitelnou roli. Při učení prvního nebo druhého cizího jazyka je tudíž zapotřebí, těmto oblastem věnovat velkou pozornost a umožnit žákům, projevit své znalosti a schopnosti i v písemné podobě. Ve většině případů se užívá psaní slohových prací, které u málo kterých žáků vzbudí velký zájem. Je proto vhodné vyzkoušet i pár aktivit, které mohou u žáků probudit větší pozornost.

(Hladík 2014: 123)

Nákupní lístek

K aktivitě potřebujeme papírky, sloužící jako nákupní. Činnost zabere ca. 15 min z vyučovací hodiny. Tato aktivita je vhodná při probíraném tématu nakupování. Vyučující rozdá každému žáku prázdný lístek a uvede žáky do situace. Každý píše seznam pro někoho jiného. Seznam může být určen jakémukoli jinému žáku ze třídy, nebo může být navrženo téma, např. rodina, slavné osobnosti atd. a úkolem je, napsat potraviny nebo věci, o kterých si myslíme, že by je daná osoba chtěla nebo potřebovala.

Mutti: Wasser, Äpfel, Torte, Butter…

(Hladík 2014: 127)

Země, město, zvíře, věc…

Tato aktivita je časově více náročná, zabere 20-30 minut. Ke hře budeme potřebovat papír a psací potřeby.

Hru hrajeme ve skupinkách, o počtu rozhodne vyučující. Vybere se hráč, který započne hru. Ten si v duchu odříkává abecedu od A po Z. Druhý hráč po chvilce prvního hráče zastaví a ten musí říci, u kterého písmena právě skončil. Na toto písmeno musí všichni hráči vymyslet slova, která na něj začínají. Až je některý z žáků hotový, zakřičí stop a všichni musí přestat psát. Za každé napsané slovo se dostane 10 budů, pokud ovšem má stejné slovo více hráčů, tak těm je uděleno bodů 5. Po každém kole se sečtou body a zapíší na konec sloupečku. Až hra skončí, vítězí hráč s nejvíce body.

Podle probírané látky se můžou vymyslet i jiné oblasti, které se budou vyplňovat, např. stát, barva, sloveso…

Hra slouží na rozvoj slovní zásoby.

(Hladík 2014: 128)

Komix

Na aktivitu je dobré si vyhradit ca. 30 minut, k práci budeme potřebovat komixové obrázky. Vyučující rozdá každému žáku, nebo do dvojice, obrázky s prázdnými bublinami. Úkolem je podle situaci na obrázku napsat do bublin vhodný text, který osoba na obrázku vypráví. Na konci vyučování přečte každá skupinka svůj vymyšlený komix.

Hra je dobrá na skládání jednoduchých vět a rozšíření slovní zásoby.

(Hladík 2014: 131)

---

HLADÍK, Petr. 111 her pro atraktivní výuku němčiny. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5211-2.

V tomto článku se budeme věnovat mnemotechnické metodě, která se nazývá metoda klíčových slov. Tento způsob zapamatování se často využívá při učení cizích jazyků.

Má dvě hlavní fáze, a to asociaci a vizualizaci. Když něco asociujeme, tak to spojujeme, zatímco když vizualizujeme tak si něco představíme. V této metodě se tedy vytváří jakési pomyslné mosty mezi slovem z cizího jazyka a českým slovem. Je totiž mnohem účinnější, když si slovo, které si chceme zapamatovat, spojíme s nějakým příběhem, nebo obrazem, než když se snažíme naučit jen slovo samotně.

2 fáze:

Asociace

Vizualizace

Nyní si metodu klíčových slov ukážeme přímo na konkrétním příkladu v praxi. Krok po kroku, jak by se mělo postupovat. Představte si, že je hodina anglického jazyka a vy se potřebujete naučit nějaké anglické slovíčko. My si jako první příklad vezmeme třeba jednoduché slovo cry.

Naším prvním úkolem bude vědět, co to slovo znamená a jaká je jeho výslovnost, což by v tomto případě neměl být problém. Význam je plakat a vyslovuje se jako [kráj].

Cry [kráj] = plakat

To je první krok a nyní je zapotřebí mezi anglickým slovem a českým najít nějakou souvislost. Hledání souvislostí nazýváme jako asociace. Když se na ta slova podíváme, tak vidíme, že souvislost by šla nejlépe udělat mezi kráj a plakat. Ke slovo kráj totiž můžeme přidat et a máme z toho slovo krájet. Takže se dále budeme snažit dát do spojitosti slovo krájet a plakat, co je tak může spojovat?

[Kráj] = krájet

Krájet a plakat

Když se na ně podíváme, souvislost by se našla skoro okamžitě. Napadne mě cibule, protože když se krájí, člověk u toho pláče. Tudíž spojitost máme a teď si vymyslíme pár příkladů pro názornou ukázku, jak by to mohlo vypadat:

 Když budeš krájet cibuli, budeš plakat.

Musel krájet cibuli, ale nesměl plakat.

Kdyby uměl krájet cibuli, nemusel by pak plakat.

Když máme vymyšlenou větu, je možné si slovíčko zapamatovat podle ní, ale daleko úspěšnější je, když se vymyslí celý příběh, či nějaká situace, která se bude odvíjet kolem našich slov. A když půjde o něco humorného, naše paměť si to zapamatuje ještě snáz.

Kdyby uměl krájet cibuli, dostal by princeznu za ženu a nemusel by pak plakat, že jeho vyvolenou získal největší lempl v okolí, protože si to doma nacvičil.

A poté se snažte si tuto situaci vizuálně co nejlépe představit. Jak hrdina pláče, jak si to lempl doma nacvičuje, jak by podle vás ti dva vypadali, a tomuto se pak říká fáze vizualizace. Přehráváte si tu situaci před očima jako film.   

Při vybavování si pak lehce vzpomenete na význam slova cry, když ho budete mít spojený ve větě, nebo zakomponovaný v humorném příběhu. Bude to něco neobvyklého, nezvyklého, a to se vám z paměti jen tak nevypaří.  

---

ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3.

https://www.vyukaanglictinypraha.cz/slovicka/zpusoby-uceni-a-opakovani