Velká část našeho projektu, který si právě prohlížíte, se věnuje mnemonikám (mnemotechnickým pomůckám). Mnemoniky nám pomáhají rychle se naučit nesouvisející informace (není mezi nimi souvislost či postrádají hlubší smysl nebo význam). Jedná se o techniku, která napomáhá k rychlejšímu zapamatování. Každý z nás jistě někdy nějakou mnemotechnickou pomůcku využil, například při učení se na základní škole nebo i při zapamatování něčeho ve volnočasových aktivitách. Mohou to být třeba věci, které potřebujeme zrovna nakoupit. Díky této pomoci si nákupní lístek můžeme snadněji zapamatovat. Co se studia týče, mnemoniky se dají využívat nejen při výuce jazyků, ale i ostatních předmětů. Mezi mnemotechnické pomůcky můžeme například zařadit metodu loci (paměťový palác), metoda klíčových slov, akronymy, kolíkovou metodu, metodu akrostychu, metodu interaktivních představ nebo třídění do kategorií či skupin. Častou mnemotechnickou pomůckou pro zapamatování si správného slovosledu v anglickém jazyce se používá výraz „SVOMPT“, což znamená začáteční písmena jednotlivých větných členů (S-Subjekt, V-Verb, O-Object, M-Manner, P-Place, T-Time)1 Vedle mnemotechnických pomůcek se můžeme setkat i s termínem paměťových strategií, díky kterým hledáme ten správný způsob, jak se samostatně a efektivně naučit právě probíranou látku. V tomto případě se využívá již získaných znalostí o paměti, které zvyšují šanci na vybavení si již dříve naučených informací. Paměťové strategie můžeme obecně rozdělit takto:
• strategie opakování
- čím častěji se informace opakuje, tím víc se vštěpuje do paměti a lépe se zapamatovává
• strategie opakované reprodukce
- aktivně užíváme již získaných informací (uplatnění například u výkladu)
• strategie uspořádání informací
- podpora porozumění vztahů a souvislostí, které napomáhá lepšímu zapamatování (lépe si zapamatujeme věc, která má návaznost na dřívější poznatky)
Nejznámějším mnemonikám a jejich využití v praxi se budeme věnovat v dalších článcích. Při výuce cizích jazyků by měl každý z nás mít tušení o tom, která strategie mu nejvíce pomůže naučit se nová slovíčka nebo pochopit novou gramatiku. Někomu stačí si slovíčka jen odříkat nahlas, někdo potřebuje přímou komunikaci s rodilým mluvčím přes Skype a někdo si vše pamatuje spíše vizuálně.
V prvotní fázi učení se cizího jazyka si většinou samy sobě pokládáme otázky: Jak se dá jazyk vlastně naučit? Mám vůbec nadání na jazyky? Co by mi mohlo při učení se pomoci? Jak dlouho si budu nová slovíčka pamatovat?
Učení by mělo výt systematické, měl by bát stanovený jasný cíl, co se chceme naučit a určit si, jakým způsobem se dostaneme k cíli. Jazykové strategie učení se dělí na kognitivní, metakognitivní, afektivní a komunikační.
- Kognitivní strategie: Kognitivní strategie pomáhá informaci přijmout a uložit do paměti. Při této strategii hovoříme o dvou podkategoriích. V prvním případě jde o mechanické zapamatování si slovíček nebo gramatických struktur. V druhém případě jde o správné porozumění a pochopení písemného nebo mluveného projevu. Jako příklad pro zapamatování můžeme uvést například barevné kartičky se slovíčky na zapamatování si členu v německém jazyce, najít stejné kategorie slov, skupiny synonym apod. Pro správné porozumění jazyka používáme např. podtržení důležitých slov v textu, napsat shrnutí k probírané kapitole, porozumět mluvenému projevu v rádiu2 apod.
(Ballweg, Drumm, Hufeisen, Klippel, Pilypaityté 2017:95-97).
- Metakognitivní strategie: pomáhá k organizaci učení. Jedná se o tři po sobě jdoucí kroky. Prvním bodem je správné naplánování, jak budeme při učení postupovat, jak půjdou jednotlivé kroky za sebou a nesmíme při tom zapomenout na naplánování si i času na odpočinek. Důležitou součástí je prostředí, kde proces učení probíhá, to znamená místo s potřebnými pomůckami, kde se může člověk maximálně na učení soustředit. Pomůckami může být počítač, slovník, vlastní poznámky, vlastní tabulky apod. Při procesu učení by si měl člověk postupně rekapitulovat, co se právě naučil a být si toho vědom. (Ballweg, Drumm, Hufeisen, Klippel, Pilypaityté 2017:96, 97).
- Afektivní strategie: afektivní strategie jsou spojeny s vlastními emocemi při učení, jak sám vnímám smysl svého učení a jakým způsobem se dokážu sám motivovat. Důležité je při tom být si vědom, proč se učím, předcházet přehnané sebekritice, strachu a nechuti a nacházet jen kladné stránky učení a následovat motiv, který nás vede k cíli. Příkladem je odměnit se za každou naučenou novou lekci, po naučené části si dát odpočinek… (Ballweg, Drumm, Hufeisen, Klippel, Pilypaityté 2017:96,97).
- Komunikační strategie: Komunikační strategie znamená použití jazyka v praxi. Pokud si nejsme jistí, jak se slovíčko v cizím jazyce řekne, většinou se snažíme říci podobné slovo, nebo může dojít k vytvoření dosud neexistujícího pojmu, např. „Bücherhaus“ místo Bibliothek/Bücherei.3 Důležité je nemít při mluveném projevu strach něco říct, nebo nejistota z chyby. Příklad může být vytváření vlastního příběhu, popsat nějaký děj čí předmět apod.
(Ballweg, Drumm, Hufeisen, Klippel, Pilypaityté 2017:96,97).
1 https://www.helpforenglish.cz/article/2006081501-anglicky-slovosled-oznamovaci-vety
2 Ballweg, Drumm, Hufeisen, Klippel, Pilypaityté 2017: 96, 97
3 Ballweg, Drumm, Hufeisen, Klippel, Pilypaityté 2017: 96
Využití mnemotechnických pomůcek při studiu jazyků 