Paměť a její zákoutí

Ilustrační snímek, zdroj: ThinkStock

Paměť je spletitá oblast zkoumání a má mnoho zákoutí. Jako první a nejdůležitější je nutné zmínit, že se dělí na tři základní stádia, a to na:

• Kódování
• Uchovávání
• Vybavování se

Všechny tyto fáze si můžeme ukázat na jednom konkrétním příkladu. Tak tedy, bude vám v práci představen nový kolega, a když si jeho jméno uložíte do paměti, tak je to kódování. Poté je mezi tím, co jste ho poznali a znovu potkali, nějaký čas a v té době probíhá stádium uchovávání. A když pak spolupracovníka podruhé potkáte a dokážete si vybavit jeho jméno, nastává fáze vybavování se.

„Paměť je spletitá oblast zkoumání a má mnoho zákoutí. Jako první a nejdůležitější je nutné zmínit, že se dělí na tři základní stádia.“

Kromě těchto tří základních stádií rozlišujeme také různé druhy paměti. Krátkodobou a dlouhodobou. Do krátkodobé spadá pracovní paměť a zvláštním případem je i paměť ikonická, která slouží zejména proto, aby prodloužila podněty, které jsou prezentovány jen krátce.

Nejdříve se tedy podíváme na paměť pracovní a pak se budeme věnovat paměti dlouhodobé. Obecně platí, že každá je zprostředkována jinými částmi mozku.   

Pracovní paměť

Tato paměť se skládá ze vzpomínek, které zůstávají uchovány jenom na krátký čas, na pár vteřin. Má omezenou kapacitu, proto tam vzpomínky zůstávají jen krátce, pak jsou nahrazeny novými. Samozřejmě zde probíhají již zmíněná tři stádia, tedy kódování, uchovávání a vybavování. Je zajímavé, že hodně problémů, které můžeme s pamětí mít, je dáno vypadáváním pozornosti.

Zde se objevuje jak fonologické, tak vizuální kódování, které si vysvětlíme na příkladech. Fonologické kódování se dá také jinak nazvat jako uložení informace. Jedná se o to, že když si chceme zapamatovat číslo, nejlépe si ho zapamatujeme jako zvuky názvů čísel a budeme si je opakovat do té chvíle, než zavoláme, a tak si je uložíme do paměti. Vizuální kódování se nejvíce projevuje u dětí. Můžeme to ukázat tak, že dítě vidí obraz a pak je odstraněn a dítě si zapamatuje buď spoustu detailů, nebo celý obraz s nejmenšími detaily. Pracovní paměť má tedy dvě části, a to fonologické kódování a vizuální kódování. Ve fonologickém se uchovávají verbální informace a ve vizuálním se uchovávají zrakové informace.

„Tato paměť se skládá ze vzpomínek, které zůstávají uchovány jenom na krátký čas, na pár vteřin. Má omezenou kapacitu, proto tam vzpomínky zůstávají jen krátce, pak jsou nahrazeny novými.“

Zapomínání u pracovní paměti může být způsobeno buď tím, že už uplynula příliš dlouhá doba od té chvíle, co jsme informaci získali, což by se dalo přirovnat ke stopě na sněhu, která časem také zmizí, nebo další možností je to, že stará složka pracovní paměti byla nahrazena novou a už tam pro ni není místo.

Zatímco vybavování u pracovní paměti závisí na tom, kolik je v ní uloženo položek. Čím víc jich bude, tím déle bude trvat, než si je vybavíme.

Dlouhodobá paměť

Tato paměť uchovává informace od několika vteřin až po několik let. Dlouhodobá dává přednost tzv. verbálnímu zapamatování, které si můžeme vysvětlit na příkladu, že když někomu voláme, tak už ho poznáme podle hlasu, protože ten máme uložený v naší dlouhodobé paměti. Jinou možností, kterou tato paměť využívá je, že přidáváme spojení, která dávají smysl. Jako příklad můžeme uvést noty, které mají vlastní pořádek, nejdou podle abecedy, ale pro hudebníky dávají smysl.     

Když se jedná o informace v dlouhodobé paměti, tak některé se z ní ztrácejí, přestávají být důležité, jiné si zase vybavujeme třeba díky emocím, které jsme při nich zažívali. Takže například, na návštěvu divadla jen tak nezapomenete, když se tam stane něco nečekaného, třeba tam někdo zkolabuje.

K zapamatování informací se také využívá účinek kontextu. Tudíž jakmile si něco spojíme s veselou náladou, tak se nám tato vzpomínka příště vybaví, když nám je veselo. Informace si také můžeme lépe vybavit, když si je v mysli dobře zorganizujeme. Další možností je, když se procházíme místy, kde se vzpomínky odehrály (například, když jsme se někde s někým rozešli, a procházíme tím místem, vzpomeneme si na to).

„Tato paměť uchovává informace od několika vteřin až po několik let.“

V dlouhodobé paměti se používají dva druhy paměti. V prvním případě se jedná o paměť explicitní, což znamená, že je zaměřená na uchovávání faktických informací, tedy když někdo vzpomíná na určité události, které se staly. V druhém případě se jedná o implicitní paměť, která se věnuje dovednostem. Příkladem by mohla být třeba jízda na kole, i když aktivně nejezdíme, pořád si pamatujeme, jak na něm jet.

---

ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3.